island

Island 2016

Podruhé na Island a znovu na workcamp. Tentokrát se chystám do středu země, tesat schody do písku a pomáhat s udržováním turistických cest. U neziskové organizace SEEDS jsem si tenhle konkrétní kemp skoro vybrečela, takže už se nemůžu dočkat.

Rozhodla jsme se pojmout cestu lowcostově a na dny před campem využít couchsurfing. Moje pokusy o tuhle supr službu byly zpočátku docela divoké. Starý mládenec Valdimar se nedokázal vymáčknout, jestli u něj můžu přespat nebo ne, a tak jsem si našla sympatickou Estelle. Po pár dnech Valdimar napsal, že teda jo, že můžu a já ho musela slušně odmítnout. Přišla mi veselá odpověď…

„Ok and you think that host is better than me ? I was looking so forward to have you, I took the day´s off from work so I could make breakfast and dinner for you all the time, and I even bought a 4×4 Jeep so I could take you on a special tour. And I also bought a boat in case you would like to go whale watching. And then I started to learn Swedish, all just for you and then you tell me you found another host. Well I hope you and your host will be very happy together, I will just open a bottle of vodka and try to drown my sorrow . Don´t worry about me I will be fine. In 5 or 6 years I will have almost forgotten all about this.“

Takže uf, naštěstí mám Estelle, co je sice mizantrop, ale alespoň to není blázen.

…o pár dní později…

Eh eh Houstone, máme problém. Estelle přestala komunikovat, nikdo jiný nemá volný gauč a já nemám stan. Jsem na cestě do Reykjavíku a jsem tak trochu zoufalá. Budu muset s prosíkem za Valdimarem, ať mě k sobě vezme na celých pět nocí. Panebože.


Den 1 – Bydlím u Valdimara

7. 6. 2016

Tak jsem konečně na Islandu a nebydlím na ulici, i když to bylo o fous. Na letišti jsme Valdimarovi koupila nějaký jeho oblíbený alkohol a s obavami jsem se vydala k němu domů. Vyzvedl mě u autobusu v dvoumístném autě bez střechy. Doma má příšerný bordel, krásnou fenku Tvítu a nějakého podezřelého kamaráda. Baví se islandsky a já trochu lituju, že nespím venku. Tak hrozně moc se tu necítím. Musím se jít ven projít, cestu zpátky najdu hravě. Valdimar jede do města a na nákup. Vrací se s holkou z NY (Nancy) a s pizzou (kuřecí). Kde jí vzal, netuším (pizzu asi v pizzerii). Ledy tají, povídáme si. Zítra máme v plánu vyrazit společně na výlet.


Den 2 – Výlet

8. 6. 2016

Jedeme na výlet! Projíždíme to nej z okolí Reykjavíku, takže planiny, prameny Krýsuvík, nejbohatší kostel Strandarkirkja s legendou o Vikinzích, Jeskyni, Flídir hot spring, kde se trošku pokoupeme s partičkou Holanďáků a pivem, Gullfoss, Geysir a Pingvellir. To je romantika.

Valdimar nás nehoní, vždycky trpělivě čeká, až si všechno prohlédneme a nafotíme. Mám ho ráda.


Den 3 – Reykjavík

9. 6. 2016

Vyrážím autobusem sama do Reykjavíku. Vyfasovala jsem od Valdimara telefon s místní simkou a tak nenápadně využívám internet, instaluju geocachingovou aplikaci a vydávám se po stopách kešek. Kromě Harpy, Vikingské lodi a kostela chci jít ještě na úplný konec ostrova na footh bath Kirka, ale asi budu líná, protože je to 6 km daleko. Tak jdu raději lovit kešky. Úspěšnost 5/5, mají to tu krásně popsané, všechno v angličtině a jako pro blbečky. Jsem na sebe tak pyšná.

Večer se s V ještě domlouvám, že bych zítra mohla uvařit společné jídlo. Nadšeně souhlasí. Bude kari kokosovo čočková polévka.


Den 4 – Ela přijela

10. 6. 2016

Ela přiletěla do Keflavíku ve dvě ráno, a tak jí Valdimar nabídl přespání. Ráno s E vyrážíme do města a na ostrov Videy. Poprchává, takže dost otrava. Vytahujeme pláštěnky. Nic moc tu k vidění není. Uděláme pár fotek (sebe hlavně) a trajektem odplouváme zpět.

V pět odevzdávám Elu, protože její workcamp začíná už zítra. Kupuju cibuli a pospíchám domů vařit véču. Tam mě hned ve dveřích překvapí dvě nové holky/paní. Jedna je z Číny a druhá z Portugalska. Té je 44 let a dává Valovi děsnou čočku. „Hej darling, ty tu máš bordel!“, „Kolik bab jsi tu nejvíc měl?“ „A enjoy si říkáte i před sexem?“ A když jsem začala v kuchyni hledat hrnec, že teda začnu vařit, tak s hrůzou v očích pravila „Panebože, přece nenecháš vařit holku z východu!“ Do přípravy polévky jsme se tedy pustili všichni společně a udělali si hezký večer plný jídla.


Den 5 – Výlet II

11. 6. 2016

Dnes se celá naše posádka vydala na South Shore. Valdimar jezdí jako prase, ale žiju. Vidíme Seljalandsfoss (to je ten, jak se dá obejít zadem), hned vedle něj je Gjúfunárfoss ve skále, slavnou Eyjafjallajökull, Skógafoss, ledovec Mýrdalsjökull, jeskyni, Dyrhólaey a kamenný most, Háidrangur column, Skógafoss a pak cestou zpět, asi v půl dvanácté, ještě Urridafoss a super obří díru v zemi.

Jsem hrozně unavená, ráno vstávám fakt brzo, abych byla včas na srazu. Miláček Valdimar mě veze. Zítra se poprvé potkám se svým týmem, tak snad to nebudou blbečci.


Den 6 – Seznamovačky

12. 6. 2016

Nejsou to blbečci! Náš campleader je Eva ze Slovenska, pak tu máme dva kluky – Tommyho z Hong Kongu a Roba z Británie, dvě rusky – Mášu a Annu, Dánku Natašu, Francouzku Violaine a Švýcarku Selmu.

Do Highlands jedeme neuvěřitelným autem. Kdekoliv zastavíme, lidi se sbíhají a fotí sebe, sebe a auto, auto,…. Cestou přibrzdíme u Gullfossu a Geysiru a pak rovnou do středu ostrova. Je to tu tak nádherný! Nikde nikdo, oranžové skály, potůčky, pára, bublající bahno, vodopády. Ještě jednorožec a je to tu dokonalý.

Jedeme se kouknout na místo, kde zítra začínáme pracovat. Létá tu vrtulník a staví most. Docela zážitek.


Den 7-11 – Makáme

13. – 17. 6. 2016

Tak začínáme makat. Náplní naší práce je prozatím oprava schodů v horách. Je to docela vyčerpávající. Slunce svítí a během prvních 30 minut jsme všichni spálení. Zatímco kopeme, plánujeme si jízdu po sněhu na pytlích ze svahu dolů, nějaké výlety na západy slunce a tak. Jinak nám ještě nenakoupili jídlo, tak jíme, co se kde namane.

Dny plynou a já se učím spoustu užitečných slovíček:

  • hammer – kladivo
  • nail – hřebík
  • nut – matice
  • pliers – kleště
  • rake – hrábě
  • screw – šroub
  • shovel – lopata
  • spade – rýč

Frida, ta paní z recepce, nás pěkně štve. Hosti mají wafle, jen my v péřovkách mrzneme u brambor ve venkovní kuchyňce. Přišli jsme zmoklí, všude to vonělo a nikdo nám neřekl ani čus. Všichni měli v puse šlehačku.

Čeká nás první international dinner s Becherovkou a bramboráky. Anna s Mášou připravují hrnec pohanky a salát s majonézou. Všem chutná. Po večeři se domlouváme, že si na konci pobytu (24. 6.) uspořádáme poloviční Vánoce. Každý si vylosuje jedno jméno a pro něj pak připraví dáreček. Bude to dost o kreativitě, protože tu nic než písek a tráva není. Mám Violaine a jsme na sebe fakt zvědavá.

Za poslední dva dny jsme dokončili cestu na vulkán, uhrabali a zatravnili část našeho kempu, zakryli půdu plesnivým senem (které pak za dva dny rozfoukal vítr), přestěhovali se do nového domečku a sešroubovali únikové schodiště.

A pozor! Je islandský národní svátek. Dostáváme wafle a Frida nosí piva. Nevím, co se děje, ale líbí se mi to.


Den 12 – Sobotní výlet

18. 6. 2016

Sobota, první den volna. Hezky jsme si pospali a v jednu vyrážíme na výlet. Bylo, jak jen to říct, dost větrno. Takový fičák jsem nikdy nezažila. Cestou brodíme horskou řeku s ledovou tříští. Ušli jsme 15 km za 6 hodin. Přišlo mi, jako kdybychom plavali proti proudu. Nemám žádnou formu. Jsem pomalá a tlustá. Večer ještě chvíli hrajeme šarády a hotovo dobrou.


Den 13 – Nedělní výlet

19. 6. 2016

Vstáváme v 11 a nejsem na to pyšná. Po brunchi si ještě necháváme vyprat oblečení u Fridy a pomalu se vydáváme na výlet. Tentokrát nefouká, ale jsme nabalený, pro jistotu že jo. Potíme se už v první zatáčce. To bezvětří ale také není úplně ideální, protože všude létají ty hnusný otravný mouchy. Všude. Máme jich plný zuby, doslova. I oči, nosy a uši. Cesta utíká, fotíme, svačíme, kecáme. Je nádherně, slunce nás hřeje do zad. Procházíme kolem vodopádu a dál pokračujeme neutěšenou krajinou. Je to trochu jako procházet se po poli.

Cestou zpátky nás ale zastihne silný liják, tak nasazujeme pláštěnky (Eva oblékla velký černý igelitový pytel na mrtvoly odpadky) a běžíme k cestě s tím, že si stopneme nějaké auto. Jako na potvoru jezdí všechno proti nám, až se nakonec klukům podaří zastavit nějaké francouzské Švýcary. Mají ale jen jedno míst, tak ho beru (jsem chytrá). Dovezli mě domů celou. Čekám, až dojde zbytek party a začínám vařit večeři.

Večer si vyzvedáváme voňavé prádlo, v domečku natáhneme šňůry a sušíme, kde se dá.


Den 14 – Zase práce

20. 6. 2016

Přehoupli jsme se přes půlku a začal nám další (a poslední) pracovní týden. Venku fouká, a když nefouká, létají ty malý černý mrchy. Zatravňujeme, přes obličeje máme šátky, celé tělo zahalené. Je to peklo.

Večer se u nás v domečku zastavil ten švýcarský řidič, byl dost v náladě. Když jsem šla ze sprch jen v ručníku – je to přes celý kemp – odchytil si mě a prý ať ho odvedu za svými kamarády. Ukazoval nám nějaká kouzla, říkal trapný vtipy, pořád se ptal a zapomínal, odkud jsme, a když začal mít rasistický poznámky, poslali jsme ho domů.


Den 15-17 – Slunovrat a zpátky do práce

21. – 23. 6. 2016

Dopoledne dokončíme cestičku k horkému prameni a pak máme volno. Je nádherně, oběd si dáváme venku a užíváme si čerstvý vzduch. Hrajeme hry na trávě, zdravíme slunce a snažíme se o něco jako párovou akrobacii (vrcholem je hvězda).

Po večeři se Eva rozhodla, že když je dneska ten slunovrat a zároveň úplněk, půjde na západ a východ slunce k vulkánu, co je na kopci. My využíváme příležitosti a připojujeme se. Balíme čaj, Morošku, mikinu a bundu a v jednu ráno vyrážíme vstříc zážitkům. Cesta je dlouhá asi 10 km a je to to nejkrásnější, co jsem za poslední dobu zažila. Vracíme se v půl šesté a doufáme, že nám ranní práci někdo hodný odpustí.

Uf, můžeme vstávat o něco později. Během následujících dnů dokončujeme trávník, je to náročný, horko, mouchy a spánkový deficit. Večer chystáme další international dinner. Rob ohřívá fazole, Violaine dělá karamel a placičky a Natacha dánskou rybu s dánskou pastou a předraženými bramborami.


Den 18 – Poslední práce a Vánoce

24. 6. 2016

Poslední pracovní den, jupí! Dopoledne se musíme přestěhovat z domečku zpátky do hlavní budovy, protože majitelé jsou neorganizovaní šašci. Pak nás Olí (ten nejhodnější z našich „šéfů“) odváží do hor, kde jedna parta kope schody a druhá ty schody připevňuje. Dáváme si záležet, jsou hezký, široký, placatý a stabilní. Obědváme na zemi, která krásně páří a hřeje.

Odpoledne jdeme „zkontrolovat“ hotpool, který včera Olí s klukama dostavěli. Nejdřív smáčíme jen nohy, ale pak neodoláme a oblékáme plavky. Tedy jen Eva, Natacha a já a fakt to stálo za to. Kdo z vás to má. Nikdo. Dáváme si jílovou masku i jílovou bitku z jílu, který si nahrabeme na dně bazénku. Zatímco se koupeme, vaří se nám kousek dál v horkém prameni vajíčka.

Vylézt ven už taková sranda není, protože je dost chladno a hlavně fouká. Ale už jsme venku a můžeme jít. Akorát Violaine zapadla do bahna. Nohu vyndala, ale bez boty, tu musíme ještě vykopat.

K Večeru začínáme připravovat vánoční menu – bramborový salát, kuřecí prsa ve slanině, polévka z fazolí místo hrachu, lázeňské oplatky a sladké vločkové kuličky. Velká nádhera.

Jsou na řadě dárky… je to všechno tak krásný. Pro Vio jsem přichystala takový sešit, kam pro ni každý napsal něco pěkného. Kromě vzkazů tam ale byly mapy našich zemí, užitečná slovíčka a obrázky nás. Violaine se rozbrečela (dojetím doufám), jsem skvělá. Máša dostala od Roba fazole, pár liber a dřevo s britskou vlajkou, Rob od Tommyho čínské instantní čaje, Tommy od Selmy dřevo s Islandem, Selma od Anny náušnice z Ruska, Anna od Máši čokoládu a pohled, Eva od Natachi jílovou houbu, Natacha náramek s kamenem od Violaine a já mám čelenku od Evy.

Hrajeme hry, osobnosti (jsem krteček) a šarády (Vio is crying after receiving Bazzy´s present nebo Volcano eruption after burying Pompeii). Přemýšlíme, kam zítra na výlet. Hodně lidí chce 30 km na ledovec, já bych šla na nejvyšší horu. Tak uvidíme.


Den 19 – Poslední den a večer

25. 6. 2016

Tak jsme se rozdělili na dvě půlky – ledovec a poserové. Patřím do poserů společně s Mášou a Annou. V jednu nás Olí odváží na start nejvyšší hory, ale plány nám kazí mlha. Chvíli hledáme cestu, ale není vidět na krok, tak měníme plány a jdeme se projít na naše pracoviště. Výhledy, kocháme se, fotíme, svačíme. Pak dojdeme k jezírku alá bublající bahno a vyškrábeme se na kopec nad námi. Tam začíná pršet, oblékáme pláštěnky a šineme se k domečku. Je to asi 9 km, pohodička.

V kempu sprcha, langoše od Evy a pár pozdravů slunce na terase. Přichází akční část týmu a chystá se barbecue. Jsem přežraná. Brambory, saláty, vege placky. Dostáváme piva, hrajeme nebe-peklo-ráj a je nám dobře. Na chvíli se k nám připojuje jeden cizinec-kouzelník a ukazuje nějaké tríčky s kartami. Docela wow. Zítra chceme jít na poslední výlet, tak snad bude pěkné počasí.


Den 20 – Balíme, Reykjavík, Ela a pizza

26. 6. 2016

Je hnusně, tak spíme. Pomalu balíme a do jedné čekáme na autobus. Dopisujeme deníčky, sdílíme si fotky a pak se přesouváme do vozu. Cestou zase stavíme u Gullfossu, Geysiru a za 5 hodin jsme v Reykjavíku. Doladili jsme Evy islandský deník.

V SEEDS hostelu potkávám Elu a všichni jdeme na poslední rychlovečeři. Je italská. Loučíme se s Vio a Mášou a jdeme do Robova hotelu na wifi. Večer stíháme ještě jednu crêpe prasárničku (čiličokoláda a malinový shake) a spát.


Den 21 – Esja

27. 6. 2016

Balíme si s E batůžek a vyrážíme na Esju. S 914 metry je to nejvyšší hora v okolí. Na úpatí musíme dojet autobusem. Cesta je v pohodě, počasí nic moc. Všechno je tu hezky značený, tak se ani moc neztrácíme. Ela trochu skuhrá, že jí bolí v krku, ale co s tím mám dělat, sakra. Před vrcholem si dáváme sváču, podepisujeme kroniku a nakonec to otáčíme zpět. Úplně nahoře totiž sedí mrak a to nás neba. Dole čekáme 90 minut na autobus, ale nakonec se přece jen dočkáme.

V domečku Ele prohlídnu krk a vyklube se z toho pěkná angínka, tak si jde lehnout. Já se mezitím vypravím do centra na Euro fotbal Island x Anglie. Je to ten legendární zápas, kdy Island Anglii porazil. Já ale vydržím jen do poločasu (hraje se na poločas vůbec?), protože je tu moc lidí a hlavně mě to nezajímá.

Večer potkáme Roba, Annu a Tommyho, kteří se vrátili z výletu na jižní pobřeží.


Den 22-23 – Crêpe s klukama a odlet

28. – 29. 6. 2016

Poslední den, tak si za odměnu dojdeme s klukama na prasácký crêpes. Pak se tedy konečně rozloučíme, s E si jdeme vyzvednout lístky do stanice BSÍ a nakupujeme v Bonusu. Oběd, siesta a letiště. Tam málem zmeškáme letadlo, protože nakupujeme čokoládičky.

Po půlnoci přilétáme do Osla. Snažíme se usnout na lavičce na nádraží, ale vyhazují nás jak nějaké bezdomovce. Tak si ustýláme před Operou. Cikánský lágr, jak by řekla mamka. Je to náročná noc. V šest jede vlak, v půl deváté jsme v Karlstadu a v devět v posteli. Čekáme, až za námi odpoledne přijedou do Švédska rodiče, abychom se mohli vydat na pořádný family trip.

Nejdůležitější věc, kterou jsme si z workcampu odnesla je motto „Nothing is perfect“ a „Nothing is permanent.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *